Norská lesní kočka

Prastaré plemeno, jehož kořeny sahají až do středověku a je opředeno množství mýtů a legend – to je norská lesní kočka. Kočka, která vás na první pohled osloví svým polodivokým vzezřením a kouzlem osobnosti.

Standardy a charakteristické rysy

 Je to mohutná, robustní kočka (o hmotnosti až 8 kg) s hustou a huňatou polodlouhou srstí, která ji dokonale chrání před chladným počasím. Ocas je dlouhý a rovněž chundelatý, dobře poslouží jako praktický polštář. Srst má hrubší charakter a dobře izoluje, odpuzuje vlhkost a v případě, že se namočí, rychle znovu usychá. Oficiální plemenné standardy uznávají pouze přírodní barvy. Zakázané jsou odstíny čokoládová, liliová, skořicová, plavá a tzv. znaků „pointed“ (ty jsou typické například pro siamské kočky). Je povolen libovolný podíl bílé barvy (nejčastěji se bílé skvrny vyskytují na tlapkách, na břiše nebo v obličeji).

Norské lesní kočky mají trojúhelníkovou hlavu s dlouhým, rovným profilem, s  velkýma oválnýma očima a typickým bystrým výrazem. Uši mají v boltcích výrazné štětičky, jsou u základny široké a zužují se do špičky. Končetiny jsou dlouhé, silně stavěné a dobře osvalené, zadní nohy o něco delší než přední. Dlouhý ocas by měl sahat až ke krku.

Povaha plemene

Norská lesní kočka je typické společenské plemeno, které má sklon vázat se na svého majitele a špatně snáší samotu. Pokud nemáte na své kočky čas, raději chovejte hned několik exemplářů (mohou být i různého plemene), které si budou moci navzájem dělat společnost v době vaší nepřítomnosti. Jsou to energická zvířata, domáhají se pozornosti člověka, vyžadují hodně pozornosti a ráda si hrají. Zároveň však dokážou být klidné a vyrovnané a nezapřou svou inteligenci. Rády a dobře šplhají, tomu je tedy třeba uzpůsobit prostředí, kde budou bydlet. Opatřete svým „norkám“ škrabadlo nebo jinou příležitost, kde si mohou brousit své silné drápy. Norskou lesní kočku můžete bez obav pouštět i ven, zde se nejlépe projeví její sklony k lovu.

Historie plemene

Jak vlastně vznikly norské lesní kočky, to už se asi nikdy nedozvíme. Na rozdíl od některých novějších, moderních plemen, jejichž historie je přesně známá, je tohle plemeno velmi tajemné. Nejstarší záznamy o něm jsou staré již několik staletí a je dost pravděpodobné, že jejich vznik nedoprovázelo žádné cílevědomé šlechtění dávných chovatelů. Daleko spíš se jednalo o náhodné křížení, které se dělo zcela bez vědomé kontroly majitelů. Zcela přirozeně a nenásilně tak postupně vykrystalizovala podoba, kterou si norská lesní kočka udržuje dodnes.

Odborníci se domnívají, že jedním z předků norské lesní kočky jsou krátkosrstá plemena, která se do Evropy dostala spolu s Vikingy, a dlouhosrsté kočky pocházející z Turecka a Persie. Zde byly pravděpodobně ukořistěny při křížových výpravách. Jakmile se taková zvířata dostala do drsných podmínek dalekých severských lesů, přírodní výběr na sebe nenechal dlouho čekat. Přežili jen ti nejsilnější jedinci, kteří se dokázali dobře adaptovat. Tak se zrodila norská lesní kočka.

Chovatelskou základnu norských lesních koček bychom dodnes našli zejména ve skandinávských zemích, nicméně díky své kráse si získala srdce chovatelů po celém světě a v současnosti se jedná o velmi rozšířené a známé plemeno. V České republice její obliba stále stoupá a na výstavách mezinárodních chovatelských asociací patří pravidelně mezi nejpopulárnější zástupce.

 

Za fotografie děkujeme chovatelské stanici Kočky ze Severu.