I když se dají agamy vousaté chovat samostatně, časem mnozí chovatelé zvažují pořídit agamě společníka. Větší skupina agam umožňuje hlubší pohled do jejich života a pochopení sociálních vazeb mezi chovanými jedinci, jenže i zde může vzniknout řada úskalí, kterým je dobré se vyhnout už od začátku.

Mezidruhový chov plazů
Kdo by si nepřál vlastnit perfektně zařízené výstavní terárium s několika druhy plazů, nad nímž by se tajil dech nejednomu návštěvníkovi. Takovou výjimkou by mohla být pouze hodně prostorná dekorační nádrž pro lesní nebo pralesní druhy, kteří si nejsou vzájemnými konkurenty a fungují společně i ve volné přírodě. Ve světě agam to tak snadno neklape a rozhodně se nevyplácí mezidruhový chov plazů v jedné ubikaci. Je to dáno i tím, že každé zvíře má své specifické podmínky pro plnohodnotný život. Přítomnost ještěra z jiného kontinentu nebo biotopu značně zatěžuje uspořádání terária a harmonické soužití zvířat bývá nemožné. Ostatně agama patří k velkým a hbitým lovcům. Jakmile usoudí, že nový společník spadá do kategorie "dá se to sežrat", neváhá a okamžitě útočí.

Karanténa
Zajištění karantény bývá mezi chovateli začátečníky první opomíjený fakt, na nějž nemusí ani zkušení chovatelé upozornit. Často se tak stává, že čerstvě zakoupený vousatý kamarád, ačkoliv vypadá zdravě a má se čile k světu, rovnou putuje k první agamě. Terarista začátečník si nemusí uvědomit, že nový jedinec může mít v sobě baktérie nebo parazity, kteří později způsobují řadu onemocnění, a tak nakazí celou chovnou skupinu. Karanténa slouží jako preventivní opatření a trvá zhruba 6 – 8 týdnů.

Během karanténní doby se ještěr chová v samostatné místnosti, protože některé nemoci se přenášejí i vzduchem, v připravené karanténní nádrži. Zpravila se volí z dobře omyvatelných a dezinfikovatelných materiálů. Zařízení ubikace je velmi jednoduché, jako substrát dobře poslouží papír či papírové utěrky, neboť se každý den vyměňují. Jednou týdně se celá ubikace se omývá horkou vodou, dezinfikuje a opět oplachuje. Misky na vodu a na potravu se vymývají denně.

Součástí karanténní procedury je parazitologické vyšetření trusu (stojí pár korun), které provádí specializovaný veterinář. I když test vyjde negativně, zvíře pořád zůstává v karanténě. Denně se kontroluje spotřeba potravy, kvalita trusu i chování šupináče, jestli se neprojevují nějaké příznaky onemocnění. Rozbor trusu se doporučuje udělat ještě na konci karanténní doby.

Velikost agamy
Nový společník se vždy vybírá podle velikosti první agamy. Kdyby se k dospělé agamě přidalo 2 – 3 měsíční mládě, rozhodně by seznámení nedopadlo dobře. Krom toho, že si agamy nesou nálepku lovci, jsou i kanibalové a plánovaný vousatý obyvatel by se změnil z kamaráda na šťavnatou kořist. I mezi mláďaty vládne rivalita, kdy větší agamy utlačují menší sourozence a nejednou se stane, že si smlsnou na jejich špičce ocasu nebo prstíku na noze. Stáří agamy také hraje svou zásadní roli. Obvykle se volí zvíře, které je plus mínus ve stejné věkové kategorii a nikdy se nepřidávají mladá zvířata (byť ve věku 6 – 8 měsíců) k pohlavně dospělým, poněvadž hrozí, že by mohla pokusit o páření.

Pár nebo skupina
Rozšiřuje-li se chovná skupina, ruku v ruce jde i velikost chovného zařízení. To, co postačovalo jedné agamě, už dvěma nebude prostorově vyhovovat a submisivní jedinec by byl zahlcen stresem, z čehož by vyplývala nechuť k jídlu a větší náchylnost k onemocnění. Pro tříčlennou skupinu jsou minimální rozměry terária 160x50x60 cm, kde se prostor více dělí a vytváří další úkryty. Běžná chovná skupina čítá jednoho samce a k němu alespoň dvě samice. Samec by jednu samici velmi brzy uhnal a stejně nevhodná je i kombinace dvou samců, protože by spolu bojovali o postavení na život a na smrt. Jestliže chovatel netouží po agamím potomstvu a jeho agama je samice, beze strachu jí může pořídit druhou kamarádku. Možná na začátku budou spolu bojovat, aby si ujasnily, která z nich je ta nahoře a která ta dole. Časem jejich šarvátky zmizí a stanou se nerozlučitelnou dvojkou.

Autor: Monika Balcárková