Agama Vousatá - Veterinární problémy - 2. část

I v dnešním díle agamy vousaté se opět zaměříme na další veterinární problémy, s nimiž se chovatel  běžně potýká. Některé situace chovatel dokáže vyřešit sám, v komplikovanějších případech mu nezbývá, než se obrátit na specializovaného veterináře. Ať už se chovateli nezamlouvá cokoliv, byť i v chování vousatky, je na místě neotálet a okamžitě řešit, neboť život ještěra může viset na vlásku.

 


Zranění
Agamy vousaté patří k obzvláště zvědavým tvorům, a pokud si usmyslí, že někam vyšplhají, vynaloží dostatečné úsilí, aby se tam dostaly. Vždycky jejich počínání nedopadne zrovna nejlépe a jejich pokusy jsou zmařené pádem z pořádné výšky s ještě větším žuchnutím. K pádům dochází nejen v teráriu, ale i mimo chovné prostory. Jakmile chovatel zaznamená, že agamka spadl, měl by ji prohlédnout a zjistit, jestli nedošlo k poranění. Agama se pozoruje, jestli se pohybuje normálně, jestli za sebou netahá nohu, někdy se stane, že si plaz končetinu vykloubí nebo zlomí. Nápravu provádí vždy veterinář po rentgenologickém vyšetření. Na místě bývá i kontrola kůže, zda nedošlo k poranění kůže a různým odřeninám. Drobné ranky se čistí a dezinfikují. Vhodnou dezinfekcí je mast nebo roztok Betadine, hojně využívaný v teraristickém světě a volně prodejný ve všech lékárnách. Kdyby se místo neošetřilo, rána by se zanítila a infekce by se šířila dál. Vznikla by nekróza postiženého místa a plaz by se nevyhnul amputaci končetiny nebo ocasu.

U agam neplatí, že by jim chybějící článek prstu nebo ocasu znovu dorostl. Poraněné místo se pouze zacelí, aniž by agamě ubralo elánu na životě. Jakékoliv poranění se každý den kontroluje, aby rána zůstala čistá a suchá. Pokud se zranění špatně hojí, mokvá a tvoří se hnis, vyhledává se specializovaný veterinář.

K drobným zraněním dochází i v chovu většího počtu agam vousatých, které si mezi sebou ujasňují postavení ve skupině. Podobné situace vznikají i mezi mláďaty, kdy rychleji rostoucí vousatka může terorizovat mladší sourozence. Mládě, které napadá ostatní, se izoluje do samostatné ubikace. Kousacího zlozvyku se těžko odnaučuje a ještě hrozí, že zbylá mláďata to od něj odkoukají.


Vnitřní a vnější parazité
Mezi časté vnější parazity spadají roztoči přisátí na kůži a živí se krví svého hostitele. Roztoče si do chovu můžeme zavléct z jiného terária, z chovu od jiného teraristy, od nějž se pořizovala agama, nebo špatnými hygienickými podmínkami v chovu. Snadno se rozmnožují ve vlhkém prostředí, což v agamí ubikaci bývá kolem misky s vodou. Roztoči se identifikují pouhým okem, kdy připomínají lezoucí malé černé nebo červené tečky. Dojde-li k přemnožení roztočů v teráriu a napadnou agamu, na vousatce se to projeví zježenými až odstávajícími šupinami. I v tomhle případě lze použít zředěný roztok Betadine nebo druhé antiparazitikum Frontline. Agamě se prohlíží místo za krkem, kde se roztoči snadno zachytí, a v okolí očí. Tělo agamy se ošetřuje postřikem, okolí očí se očišťuje mechanicky pomocí pinzety. Chovatel by měl mít na paměti, že ošetřením agamy boj s roztoči nekončí, jelikož se musí dezinfikovat i prostředí, v němž se agama chová. Nejlepší variantou je vyhození starého substrátu, dezinfekce prostoru a vložení nového substrátu.

Přítomnost vnitřních parazitů se projevuje už na samotné kondici chovaného jedince. Zpravidla se to poznává na konzistenci a zbarvení trusu, nebo hubnutí (vystouplé kosti v křížové oblasti, tenký ocas, povadlé břicho atd.). Řešení tohoto problému spočívá v odebrání vzorku trusu a poslání jej na rozbor ke specializovanému veterináři. Poté veterinář zvolí ideální odčervovací metodu. Rozbor trusu se posílá na rozbor i v případě, že agama tráví čas ve venkovním výběhu. Jestliže se zanedbá léčba vnitřních parazitů, může dojít až k úhynu zvířete.


Zadržená snůška
Samice agamy vousaté přibírá na váze a přestává žrát. Nervózně pobíhá po teráriu a hledá místo, kam by nakladla. Usilovně přehrabuje písek v teráriu několik dní a potom náhle přestane. Někdy k zadržení snůšky vede i stresové prostředí, kdy je samice nejistá kvůli svému postavení v chovné skupině a ohrožována dominantními jedinci. Jindy se jí nedaří, protože není v dostatečné kondici (příliš hubená, obézní). Jakmile chovatel zpozoruje, že samice přestala hrabat a snůšku nenakladla, návštěvě veterináře se nevyhne ani chovatel ani agama. I tenhle neřešený problém nikdy nekončí šťastně.


Autor: Monika Balcárková