Koho by nezaujal zelený drak se zlatavýma očima, který se nehybně vyhřívá pod žárovkou? Přesto jeho hypnotizující pohled nezpůsobí zkamenění živé osoby, jak si mnozí lidé po přečtení Harry Pottera myslí. Sotva zbystří poskakující dobrotu, změní se z nehybné sochy v rychle lovící ďas. Nepatří k lehce ochočitelným tvorům, ale s trochou trpělivosti se to může povést.

Zdání někdy klame a pro baziliška zeleného (Basiliscus plumifrons) to platí dvojnásob. Dokáže vyvinout rychlost až 10 km/h, s lehkostí běží po vodní hladině a je i výborným plavcem. Právě poblíž sladké vody jej lze spatřit i ve volné přírodě. Když vycítí nebezpečí v podobě predátora, vcukuletu se schová v houští nízkých křovin a stromů. Původní domovinou ještěra z čeledi leguánovitých je Střední Amerika, zejména Honduras, Panama, Kostarika a Nikaragua. Běžně se dožívá 10 – 15 let, vždy záleží na chovných podmínkách, protože bazilišek je velký stresař. Dorůstá velikosti 80 cm, z čehož 2/3 tvoří ocas.

Terárium a vybavení
Stromovému plazovi se chovatel zavděčí pořízením prostorného terária, které je orientované na výšku, s minimálními rozměry 100x60x80 cm. Nemělo by se zapomínat ani na větrací mřížky, obvykle se umisťují do horní a spodní části terária, čímž se zajistí správná cirkulace čerstvého vzduchu. Stojící a zatuchlý vzduch nedělá v chovu dobroty, naopak způsobuje nejrůznější dýchací komplikace. Vzhledem k tomu, že bazilišci rádi šplhají, zadní stěna se upravuje do 3D, v níž se tvoří jednotlivá patra, ale i výklenky pro umístění živých rostlin. Dalším důležitým doplňkem je vybudování bazénku. Bazilišci jej budou hojně využívat a vesele v něm dovádět. Velikost cachtací nádoby se určuje podle velikosti ještěra, alespoň z poloviny svého těla by se v něm měl být schopen ponořit. Dno terária se pokrývá substrátem, který dokáže dobře udržet vlhkost. Nejčastěji se používá rašelina namíchaná s pískem v poměru 3:1. Vlhkost v teráriu se pohybuje mezi 60 – 80 % a udržuje se pravidelným rosením, aniž by se substrát změnil v bažinu.

Živé rostliny
Osázení terária živými rostlinami mu dodá nejen na impozantnosti, ale zároveň se nimi napomůže udržet v nádrži ideální vlhkost i rozčlenit teritorium. Oproti tomu baziliškové svým pohybem po nádrži kytky mohou zničit, a tak se rostliny jednou za čas musí vyměnit. Z rostlinstva se vybírají mohutnější a statnější, aby dokázaly baziliščím mrštným pohybům odolat. Krásným doplňkem jsou filondrenony, bromélie, draceny či pathos. Rostliny se chemicky neošetřují a do terária se vkládají bez květináče, z toho důvodu se v místech, které náleží bujné vegetaci, dává vyšší vrstva substrátu.

Osvětlení a teploty
Průměrná teplota v chovném teráriu přes den by neměla spadnout pod 28 °C. K jejímu udržení se prostor vyhřívá lokálním výhřevným zdrojem, pod nímž je teplota 35 °C. Žárovka se zakrývá keramickým květináčem. Po vypnutí výhřevného svítidla potom teplota v teráriu nespadne pod 24 °C. Další technickou výbavou je přítomnost UVB záření, buď spirálovitě zatočenou zářivkou, nebo v podobě trubice. UVB nahrazuje sluneční záření a napomáhá metabolismu vitamínu D3. Dlouhodobá absence UVB způsobuje zvířeti měknutí kostí a projevuje se u něj křivice.

Potrava
Bazilišek je typický všežravec, nepohrdne jak hmyzem, tak kouskem ovoce (banán, jahoda, hroznové víno apod.). Z krmného hmyzu si pošmákne na cvrčcích, sarančatech, švábech a červech (mouční červi i zophobas morio), však neodmítne ani vodního obratlovce či žížalu. Jednou za čas se skladba jeho jídelníčku může zpestřit o myší holátko. Myšími holátky se taktéž krmí březí samice. Potrava se obaluje v minerální směsí, kterou tvoří převážně vápník, a jednou týdně se podávají vitamíny.

Autor: Monika Balcárková