Dávno minuly časy, kdy se želvy chovaly volně po bytu. V takových podmínkách se jim nedařilo a hynuly po několika letech. Často to způsobovalo nedostatečné osvětlení a studený průvan. Ani v dnešní době se nedoporučuje želvy pouštět na volno. Třikrát se nic nestane a na počtvrté chytne želví člen rodiny zákeřný zápal plic. Tohle je jeden z mála důvodu, proč by se bydlení želvy nemělo brát na lehkou váhu a v následujícím článku si představíme, jak želvu pohodlně ubytovat se vším všudy.

Uzavřená terária
Nejběžněji se v domácím chovu používají terária. Můžou být celoskleněná s patřičným větráním, zakoupená v obchodě s chovatelskými potřebami, nebo vyrobená na míru z OSB desek. Důležitým faktorem je velikost plochy, jelikož želvy rády šmejdí a potřebují k tomu dostatečný prostor. Obvykle se volí terária o velikosti 100x50x50 cm pro jednoho až dva vápníkové tanky. Pořád platí, čím větší prostor, tím je to lepší i pro želváka. Některé firmy se specializují na výrobu terárií pro želvy s přístupem ze shora. U každého takového terária se musí pohlídat větrací systém, který by měl pracovat na komínovém efektu, tzn. větrací mřížky v dolní a horní části terária. Zamezí se stoupání vlhkosti v chovné nádrži, což většině evropských druhů nesvědčí. Výhodou uzavřeného terária je zamezení vzniku průvanu a lepší temperování teplot uvnitř ubikace.

Otevřené želví stoly
Druhou variantou ubytování pro želvu jsou želví stoly. Jejich pořizovací náklady spadají do nižší finanční kategorie, ale jsou spíše vhodnější pro početnější skupinu želv, popř. pro rychlerostoucí želvy pardálí nebo ostruhaté, kdy jim žádný prostor není dost velký. Podmínkou pro úspěšný chov na želvím stole je místnost bez průvanu a vytápěním na 22 – 24 °C. Aby želví stůl nestál na zemi, podstavuje se skříňkami nebo komodami. Ještě před kývnutím na želví stůl se musí dobře promyslet elektroinstalce, protože v otevřeném prostoru se hůře řeší než v teráriu.

Vybavení želvího obydlí
Krásně zařízené terárium potěší nejedno lidské oko. Většinou se chovatel snaží co nejvíce napodobit přírodní podmínky, v níž by se želva vyskytovala ve volné přírodě. Základem je substrát nebo kombinace substrátů. Rozdílný povrch napomůže želvě brousit drápy. Do chladného koutu, který musí být neustálé vlhký, se používá buď rašelina nebo lignocel. Oba substráty se využívají čisté nebo namixované s pískem v poměru 2:1. Ve výhřevné části bývá neprašný křemičitý písek, lépe drží teplo. Substráty se sypou se vyšší vrstvě, obvykle se to pohybuje mezi 5 – 7 cm, a kompletně se vyměňují po 2 – 6 měsících.

Další radostí v teráriu nebo na želvím stole jsou překážky pro želvy. K jejich vytvoření postačí kameny různých velikostí a se zaoblenými hranami z venku, korkové kůry nebo dřevěné větve. Během jejich zdolávání si želva nejen obrousí drápy na všech končetinách, ale užije i spoustu zábavy. Také želváci předvedou mnohé kaskadérské kousky, kdy se můžou dokonce převrátit. Většinou se želva dokáže obrátit zpátky na všechny čtyři, což svědčí o její dobré kondici, přesto je důležité, aby se tak nestalo pod výhřevným zdrojem, proto jakékoliv překážky a dekorace se umisťují mimo výhřevnou žárovkou.

Jestliže chovatel uvažuje osázet terárium nějakou zelení, měl by počítat s tím, že jakákoliv živá kytka tam dlouho nepřežije. Jakmile želva jednou zmerčí chuťovku, nedá pokoj, dokud nezmizí. Jako náhrada slouží umělé kytky, avšak tady zase hrozí, že vzniknou zažívací potíže, když se želvě podaří spořádat plastový list a návštěva specializovaného veterináře tvora nemine. Ke zkrášlení prostoru se proto volí sukulenty a kaktusy, nejlépe umělé, z nichž želva nemá co odkousnout.

Želvy také hojně využívají misku s vodou k napití, ale i k vyrochnění. Mláďatům postačí mělká miska s nízkými okraji, aby byly schopné vylézt na souš a neruply jim při tom nervy. Jsou-li okraje vyšší, dno misky se pokryje menšími kamínky. Při výstupu se želva o ně zapře.

Domečky pro želvy se volí podle velikosti želvy a počtu chovaných jedinců. I když budou mít k dispozici více úkrytů, může se stát, že želvy budou spát na jedné hromadě. Domeček může být klasický dřevěný, který se dává morčatům nebo králíkům, s dostatečně velkým vchodem. Vystýlá se senem, slámou či kokosovými čipsy. Na noc se obvykle vnitřek domečku rosí a pravidelně kontroluje, jestli zde želva nezanechala po sobě dárek nebo vystýlka neplesniví.

Bez kvalitního UVB osvětlení a výhřevného zdroje žádná želva nebude dlouho prosperovat. Je to nezbytná výbava pro správný želví vývoj. Výhřevná žárovka zvyšuje teplotu v teráriu. Aby vzniklo rozdílné teplotní spektrum, umisťuje se do 2/3 chovného prostoru. Kdyby se žárovka dala doprostřed, v nejbližším okolí by se pohybovaly stejné teploty a želva by nenašla místo, kde by se mohla zchladit. Výška výhřevné žárovky se určuje na základě teploty pod ní, ta by se měla pohybovat kolem 40 °C. UVB záření pomáhá želvě metabolizovat vápník a fosfor, tudíž na kvalitní UVB zářivce se nešetří. Jen tak se předchází hrbolatění krunýře nebo nesprávnému vývoji kostí. Samotné UVB nepostačí, jelikož neprodukuje žádné teplo, jen nahrazuje sluneční záření. Vyrábějí se i účinné kompakty, které v sobě kombinují UVB i výhřevnou složku. Jejich cena se pohybuje v řádu tisíců korun. UVB zdroj se mění po 12 měsících, kdy spektrum ztrácí na své intenzitě.

Autor: Monika Balcárková