„Chceme želvičku, ale nevíme, kde ji sehnat.“ Přesně taková otázka koluje napříč různými diskuzními fóry a chovatelskými skupinami na internetu. Nabízí se několik variant, kde lze pořídit želvího kamaráda. Některé z nich stojí opravdu za uváženou.

Půjdeme se podívat do zverimexu
Většina neznalých želvích nadšenců zavítá do prvního obchodu s chovatelskými potřebami a tážou se po libovolné suchozemské želvě. Postačí letmý pohled na malý vápníkový tank a bez možnosti srovnání sahají téměř novopečení chovatelé po peněžence, aby si želví přírůstek přinesli co nejdříve domů. Mnohdy ani netuší, o kolik svého člena rodiny přeplatili. A je to tak. Cena suchozemských želv ve zverimexech převyšuje až čtyřnásobnou částku, než za jakou se běžně prodávají. Mimo toho si nevšimnou, v jakých podmínkách želva žila a také jak dlouho. Kolikrát to neví ani odborně proškolený personál na prodejně a natrefit na prodavače, který se opravdu vyzná v želvách, je rarita. V těchto obchodech mají želvy často velmi omezený prostor bez pořádného osvětlení a UVB záření, jež je nezbytné pro jejich správný vývoj. Želvám v miskách dennodenně přistane nevhodná strava v podobě salátů, ovoce a zeleniny, ba co hůř i granulí, a rachitický krunýř nenechá na sebe dlouho čekat. Ačkoliv pyramidy želvákovi nepřekážejí ani mu neubírají na vitalitě, jen poukazují, že v chovu je něco špatně. Navíc krunýř jednou schvácený rachitidou napravit už nejde. Záruka na želvy v obchodech bývá šest týdnů, a když se želvákovi něco stane v té době (nežravost, hubnutí, měknutí krunýře, rýma), hůře se uplatňuje reklamace a zamítá se slovy „Nevhodné podmínky chovu“.

Terarijní burzy
Jiná atmosféra panuje na burzách s terarijními zvířaty. Pravidelně se pořádají jednou měsíčně ve větších městech po celé České republice a oproti kamenným obchodům mají řadu výhod. Na výběr bývá několik druhů suchozemských želv, které prodávají samotní chovatelé za mnohem přijatelnější ceny. Věk a druh želvy také určuje cenu. Želví mláďata jsou levnější než dospělí jedinci, ale v každém případě chovatel podá kompletní informace o chovu konkrétní želvy a je také ochotnější řešit jakékoliv problémy, když želva začne náhle stonat. Návštěva teraburzy se doporučuje hned po otevírací době, sice davům lidí se těžko vyhýbá, ale o to je větší šance, že se nalezne ten pravý krunýřový kamarád do terária.

Návštěva chovatele
Nezoufejte, jestli jste propásli teraburzu a ani nepropadejte panice, že musíte čekat další měsíc. Na internetu je mnoho chovatelů s dobrými referencemi, kteří mají želvy k prodeji po celý rok. A taková návštěva u chovatele je užitečná. Zájemce o želvu uvidí prostory a podmínky, v nichž zvíře pobývá, a i zde si může vybírat hned z několika jedinečných zástupců. Hodně chovatelů si vede i záznamy o konkrétní vápníkové kuličce a bude dost času na zodpovězení všech otázek o bydlení, stravování a minerálních doplňcích. Někteří chovatelé želvy vybavují právě minerálními směsi a vápníkem, aby usnadnili start novým majitelům. Navíc chovatele i potěší, když bude dostávat zprávy o tom, jak se želvákovi daří a přibývá na váze.

Úskalí inzerátu
Poslední, však nijak preferovanou, možností je porozhlédnutí se na inzerci s nabídkami suchozemských želv. Nenechte se zlákat nízkou až symbolickou cenou, protože vyfocený želvák nemusí odpovídat realitě. Ani sebelepší fotka nevystihne, jak se želva chová, nic nevypoví o její aktivitě a lehko se tak zamaskují nedostatky (nepatrné praskliny a ulomené štítky na krunýři, chybějící drápky, zanesené nozdry atd.). Pokud i přesto člověk chce zakoupit želvu touhle cestou, měl by se zeptat, proč chovatel želvu prodává a také vyřešit způsob převzetí. V případě, že želva se nachází ve stejném městě, sejdou se s chovatelem a na místě může zájemce opanceřovaného tvora zkontrolovat a rozhodnout, jestli jej chce nebo ne. Jestliže želva se nachází na opačném konci republiky, je už na zájemci, zda si pro želvu osobně dojede nebo se zvíře pošle kurýrní službou. Tady však hrozí, že po zdlouhavé cestě zavřené v transportním boxu, s absencí pořádných větracích otvorů, tvor bude natolik otřesen a ve stresu a nakonec nemusí přežít.

Autor: Monika Balcárková