Jak té naší želvičce chutná! Jak jí šmakuje a svým zobákem vykrajuje úhledné trojúhelníčky do salátového lístku. A ještě jí přidáme, aby neměla hlad. Vypadá to u vás podobně? Tak zpozorněte,  protože v krmení vápníkového tvora se často chybuje a začínající chovatelé se snadno nechají zlákat žravostí opancéřovaného tvora. Hlavní hesla úspěšného a dlouhého želvího života jsou: rozmanitá strava s obsahem vápníku (Ca) a fosforu (P) v poměru 3:1 a bohatá na vlákninu.

Domácí chov versus želvy ve volné přírodě
Ve volné přírodě se suchozemské želvy vyskytují ve velmi suchých oblastech a za potravou putují i desítky kilometrů. Své teritorium mají dokonalé zmapované a můžou si vybírat z mnoha dobrot, které jsou jim dostupné. Sem tam si zobnou drobných kamínků či hlíny, aby doplnily potřebné minerály. Želvy také výborně hospodaří s energií a vodou.
V zájmovém chovu má želva omezený prostor a prošmejdí ho během chviličky. Její veškerá aktivita se pohybuje mezi domečkem na spaní, výhřevnou žárovkou a miskou se žrádlem. Nadměrné krmení  tvora v krunýři způsobuje zátěž na jeho organismus a rychlý růst, který se projevuje rachitickými pyramidami na krunýři. A želva kyne jako vepřík v chlívku.

Sezónní zeleň
Našemu zvířátku se snažíme dát jen to nejlepší, jenže jsme si to opravdu jistí, že to nejlepší je i nejvhodnější? A co třeba takový salát? Mnoho začátečníků po něm sáhne a pozoruje, jak se ním želvák láduje a spokojeně pomlaskává. Salát nepatří ke šťastným volbám, protože obsahuje příliš vysoké množství sloučenin dusíku a ani nemá vyvážený poměr vápníku a fosforu. Ledový salát je ještě hodně bohatý na vodu, což želvě zbytečně zatěžuje ledviny. Vhodnější variantou je čínské zelí, ale proč ním krmit na jaře a v létě, když venku rostou mnohem lepší mňamky?
Už na jaře rozkvétají první pampelišky, na nichž si pochutná každá suchozemská želva. Zkrmují se jak listy, tak květy. Výborným zdrojem vápníku jsou všechny druhy jitrocele a jetele. I zde se používají listy a květy. K dalším chuťovkám patří květy sedmikrásek, heřmánku lékařského, ibišku i lípy. Svlačec rolní roste na loukách a jeho květy jsou nezaměnitelné s jinými. Jestliže chovatel vlastní zahrádku, i zde se najdou dobroty jako listy jahodníku, ostružiníku nebo maliníku. Jako příležitostný doplněk stravy můžou želvám přistát v misce listy jabloně, hrušně a třešně.
Želvám lze dopřát i trochu zeleniny, ale chovatel by měl mít na paměti, že je to jenom pamlsek, nikoliv plnohodnotná strava. V menší míře se strouhá mrkev a dýně a to obzvláště v zimních měsících, kdy není dostatek zeleného. Jako alternativa poslouží listy kedlubny a kadeřavé kapusty, rukola nebo polníček. Rukolu i polníček si chovatel může předpěstovat v květináčích.
Želva by měla mít k dispozici i seno, zejména jihoafrická kráska – želva pardálí. I když želvy senu moc neholdují, po několika dnech se do něj ještě se zájmem pustí.

Čemu se vyhnout
V želvím jídelníčku se nesmí vyskytovat citrusy, jelikož odvápňují organismus. Ani v přirozeném prostředí želváci nemají šanci natrefit na ovoce, pokud není zrovna období vegetace a přezrálé plody nehnijí na zemi. Vyvarujeme se i podávání pečiva, mléka, mléčných produktů a masa (výjimkou je želva uhlířská). Vápníkový tank nedokáže strávit živočišné bílkoviny a spíše jde o přežitek z minulého století.

Autor: Monika Balcárková