Ještě v devadesátých letech patřila suchozemská želva k netradičním domácím zvířatům. V dnešní době jednadvacátého století se už těší velké oblibě a získává status právoplatného člena rodiny. Proč je tomu tak? Je to většinou nenáročný a trvanlivý tvor bez zápachu, vhodný pro alergiky a jedinečným charakterem, kterého si zamiluje každý. Stačí si jen vybrat tu pravou vápníkovou kuličku.

Není želva jako želva
Poptávka na trhu stoupá a nabízí mnoho druhů suchozemských želv. Každá z nich má však své specifické nároky a potřeby, při jejichž nedodržení se horší kondice jedince a může dojít i k jeho úhynu. Jako první otázka, kterou by si každý budoucí chovatel - začátečník měl položit, je: „Jaký druh se ke mně hodí?“

Jedny z nenáročných a doporučovaných pro opravdové začátečníky jsou želvy stepní, někdy se jim říká i čtyřprsté (Testudo horsfieldi). Jsou to velmi odolné želvy s pověstí krtka, dorůstají maximální velikosti 15 - 25 cm, ale zimují. Zimní spánek u tohoto druhu se doporučuje, není však podmínkou. V horkých letních měsících se může stát, že želva bude nějakou dobu stagnovat, pokud nezimovala. Běžně se chovají v teráriu i na želvím stole, přesto nejlepší volbou pro ně je celoroční nebo půlroční chov ve venkovním výběhu.

Želva zelenavá (Testudo hermanni) vede mezi chovateli - začátečníky stejně jako želva stepní. Taktéž tenhle druh dorůstá mezi 14 - 25 cm a je možné jej chovat v teráriu, na želvím stole, v balkonovém nebo venkovním výběhu od května do podzimu. V přirozeném prostředí zimuje, v naších podmínkách nemusí, ale plánuje-li chovatel odchov, tak zimní spánek je nutností.

Impozantní želva vroubená (Testudo marginata) je jednou z největších evropských želv. Její velikost se pohybuje mezi 25 - 35 cm v dospělosti a právě podlouhlý tvar krunýře je pro ni charakteristický a nezaměnitelný s žádným jiným druhem. Vzhledem ke své velikosti potřebuje dostatečně prostorné terárium nebo želví stůl. Želva se bude krásně vyjímat ve venkovním výběhu, kde nesplyne s okolím jako želva stepní nebo zelenavá. Stejně jako výše zmíněné druhy i želva vroubená zimuje.

Až z afrického kontinentu do Evropy doputovala jedna z nejkrásnějších suchozemských želv: želva pardálí (Geochelone pardalis pardalis/babcocki). Chovatel by se neměl nechat zlákat jejím krásně zbarveným krunýřem, protože tahle želva, ač nezimuje, dorůstá až neuvěřitelné velikosti 40 - 70 cm. Při jejím nákupu nikdo nezaručí, že se nestane budoucím rekordmanem v želvím světě. Může se chovat jak v teráriích, tak na želvích stolech. Přes léto jí prospěje venkovní výběh, kde poslouží jako perfektní sekačka na trávu.

Želva uhlířská (Geochelone carbonaria) pochází z Jižní Ameriky a má ráda pořádné vlhko, proto potřebuje větší bazének než ostatní suchozemské želvy. Sice také patří k větším druhům želv, v dospělosti obvykle do 50 cm, ale nezimuje a její jídelníček je značně pestrý. Oblíbené jsou pro svou zvědavost a komunikaci s chovatelem. Někde něco šustne a už u toho musí být. Podobně jako želva pardálí ani uhlířka nezimuje.

Jedná se o ohrožené živočichy chráněné mezinárodní úmluvou Cites. Z toho vyplývají určité povinnosti. V podstatě každá suchozemská želva podléhá registraci. To znamená, že každá musí mít vystaven platný registrační list.

Finanční náklady na provoz chovu
Již jen s pořízením želvy by se měl chovatel smířit s tím, že sice neutratí moc za substráty či potravu, ale kam peníze potečou, bude účet za elektřinu, popř. Za zvětšování chovných prostorů. A aby želva prosperovala, tak se svítit musí. Podle aktivity želvy se svícení pohybuje mezi 6 - 12 hodinami. Taky záleží na možnostech, jestli želva půjde v květnu do venkovního výběhu, kde stráví čas do příchodu prvních podzimních mrazíků. Bude-li želva zimovat, tak na půl roku odpadá starost se svícením a vytápěním terária. Každopádně lze obecně říct, že náklady na běžný provoz chovu suchozemských želv jsou poměrné malé až střední, jestliže zimující i nezimující druhy jsou celoročně aktivní. Taky už není velký rozdíl, zda se pořídí jedna či dvě želvy a rozhodně pořízením dalších kamarádů ještě žádného chovatele nepřivedlo k bankrotu.

Autor: Monika Balcárková