Vstupme do velkého a tajemného světa parazitů a parazitologie . . .

V posledních letech můžeme na Internetu, v novinách a časopisech často vidět reklamy na antiparazitární prostředky (pro člověka i pro zvířata) a občas se něco dočíst i o parazitech. Když jsem se před několika dny rozhodla, že se pokusím čtenářům těchto stránek přinášet systematické informace o parazitech a parazitárních onemocněních zvířat, zvířátek i lidí (nejenom náhodně vybrané blechy, klíšťata a borrelie), podívala jsem se, co se objeví, pokud zadám tato slova do vyhledávače. A nestačila jsem se divit – takovou snůšku blbostí, polopravd (často spíše nepravd) a účelově pozměněných informací, jako pod heslem parazit, jsem snad ještě neviděla. Přísahám proto, že na našich stránkách budu psát pravdu a nic než pravdu, ku prospěchu zvířat a poučení majitelů. A pokud si nebudu něčím jistá, budu kontaktovat některého z kolegů mikrobiologů, parazitologů…. a všechno, co nevím přesně, budu kontrolovat ve skutečně odborné literatuře. Takže pokud chcete přijít „věcem na kloub“, pojďme na to společně.

Kdo je tedy parazit? Jednotná definice neexistuje, ale je jich mnoho, a nejlépe situaci vystihuje asi následující popis. „Parasitismus je vztah mezi organismy (malými, velkými i mikroskopickými – prostým okem neviditelnými), ve kterém má jeden z partnerů ze společného soužití prospěch a druhý škodu“. Cílem parazita není svého hostitele zabít, ale pěkně jej využívat. Ve skutečnosti to ovšem není tak jednoduché ani jednoznačné, protože faktorů, které jsou ve hře je velké množství. Organismy v přírodě nežijí osamoceně, ale společně s mnoha dalšími, a vztahy, které se v průběhu milionů let postupně vyvíjely jsou vícevrstevné a složité. Takže soužití s mnoha druhy mikroorganismů je pro nás dnes životně důležité, a jiné nás zase dokážou celkem hbitě vyřídit – např. takové Plasmodium falciparum (zimnička tropická) – původce tropické malárie usmrtí v rovníkové Africe až 20 % dětí do pěti let věku a na svědomí má také nejednoho cestovatele.

V širším slova smyslu počítáme mezi parazity také bakterie, viry, kvasinky i plísně; ovšem parazitologie jako věda se zabývá pouze „zvířátky“ většími – to je mikroskopickými jednobuněčnými prvoky a potom těmi velkými: červy a hmyzem. Objevitelem mikroskopu (pravda velmi jednoduchého) byl holandský kupec Antony van Leeuwenhoek, který byl také prvním člověkem na Světě, který spatřil a popsal prvoky (ze stojatých vod a v nálevech z namočeného sena). První pozorování malých tvorečků, které nazval „animacula“ (animakula), provedl v roce 1676, nakreslil je a popsal.

Od té doby uplynulo již 340 let a bylo popsáno více než 24 000 jednobuněčných prvoků (protozoa); někteří jsou neškodní, jiní užiteční, a další parazitičtí pro člověka nebo pro zvířata, popř. pro oba. Čteme-li odbornou literaturu o parazitech, zjišťujeme, že někteří tráví celý svůj život jako výhradní parazité jednoho druhu hostitele (např. roup dětský – má pouze člověka), a jiní potřebují i několik  hostitelů. Tito „vícehostitelští“ parazité mají vždy jednoho velmi důležitého hostitele – nazýváme ho hostitel definitivní - v jeho organismu vytvářejí svá sexuální stádia, a tedy  rozmnožují se. Další hostitel nebo hostitelé se nazývají „mezihostitelé“ a už samotný název nám říká, že se jedná o etapy, kdy se sice parazit vyvíjí, ale přímo sexuálně nerozmnožuje. Mistrem v množství mezihostitelů je známý prvok Toxoplasma gondii, kvůli kterému někteří lidé nemají rádi kočičky, což je chyba, protože kočka je sice definitivním hostitelem, ale s tím přenosem na člověka je to složité a my se můžeme toxoplazmóze docela dobře vyhnout, pokud víme jak. A pokud už se jí nevyhneme, protože nic není stoprocentní, tak se alespoň poučíme, kdy je zapotřebí na ni myslet, protože pro 90 % zdravých lidí není T. gondii nijak nebezpečná záležitost.

Literatura:

1. Volf P, Horák P: Paraziti a jejich biologie. 2007, nakladatelství Triton, ISBN 978-80-7387-008-9.
2. Hausmann K, Hülsmann N: Protozoologie. 2003, nakladatelství Academia, ISBN 80-200-0978-7.
3. Čermáková Z, Valenta Z, Buchta V: Parazitologičtí helminti člověka – I. část: úvod do světa červů. 2009, Folia Gastroenterol Hepatol, 7(1).

Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.