Křivice nebo taky rachitida je nejběžnější onemocnění terarijních zvířat, které se neprojevuje okamžitě, ale postupem času. Způsobuje jej mnoho faktorů, počínaje nevhodnými chovnými podmínkami, špatnou stravou a konče absencí UVB záření. Jakmile se křivice u plazíka jednou projeví, deformace nejde vyléčit, přesto ji lze aspoň zastavit. Neléčená křivice vede k úhynu zvířete.

Ve volné přírodě šupináč obvykle netrpí křivicí, není-li tomu dáno genetickou vadou již při líhnutí, poněvadž má dostatek toho nejlepšího UVB záření v podobě slunce i stravu bohatou na minerály a vitamíny. V zájmovém chovu je zvíře odkázáno na to, jaké podmínky mu vytvoří chovatel a jakou stravou jej bude krmit. Nejčastěji rachitidou trpí ještěři a želvy. Méně známá je křivice u hadů, jelikož polykají celé obratlovce a tím mají zajištěno alespoň minimální množství minerálů, vápníku a vitamínů. Mnohdy se u nich rachitida nestihne projevit, poněvadž had dříve umře.

Prvotní projevy

Nejčastěji na vině stojí nedostatek vápníku a vitamínu D3 v přijímané potravě, což lze zpozorovat až časem, kdy se tělo chovaného jedince začíná postupně deformovat. U ještěrů se onemocnění projevuje nejen na ocasu, který se kroutí a vlní, ale vznikají i nejrůznější hrbolky na těle, dochází k pokřivení páteře, čelistí i končetin. Absence vápníku zapříčiní měknutí kostí a jsou více náchylnější ke zlomeninám. U pokročilejšího stádia zvíře odmítá přijímat potravu, stává se apatičtější, může být postižené průjmem, zácpou i křečemi.

Želvám se projevuje rachitida hlavně na krunýři, který nerovnoměrně roste a vznikají tzv. pyramidy. Zpočátku hrbolatý krunýř želvě v životě nepřekáží, ale poukazuje na to, že v chovu želvy je něco špatně. Neléčená rachitida i u želv vede k vážným zdravotním komplikacím, které nemusí skončit zrovna nejlépe (např. samice želvy nedokáže snést snůšku). Není to jen krunýř želvy, kde se křivice může projevit, ale vzniká i na samotných čelistech, kdy želva trpí tzv. dolním předkusem.

Příčina vzniku a náprava

V chovu jakéhokoliv terarijního mazlíka by se nemělo nic zanedbat a někdy se stane, že chovatel udělal chybu neúmyslně, nebo se špatně informoval. V chovu želv se bohužel nejde spoléhat ani na starší literaturu, která uvádí spoustu omylů, co se stravy týče, kterou se želvě převážně ublíží. Jedinec chovaný v teráriu na omezeném prostoru s pravidelným přísunem bohaté stravy (obzvláště takové, na kterou by nemohl natrefit v divoké přírodě) povede akorát k tomu, že želví organismus nezvládne zpracovávat příjem potravy a to povede k rychlému růstu a právě k tvorbě hrbolků na krunýři. Mnohdy se zapomíná i na dodávání kvalitních vitamínů a minerálů, zejména vápníku. Přitom vápník lze podávat v podobě jak sépiové kosti, tak v podobě rozdrcený vaječných skořápek. Vápník by měla mít želva k dispozici každý den, vitamíny se aplikují jednou týdně, aby zase nedošlo k hypervitaminóze (předávkování vitamíny). Stejné dávkování vitamínů a minerálů platí i pro ještěry, kdy se ve směsi obaluje krmný hmyz. Pro jistotu se mohou nadrcené kousky sépiové kosti i skořápek rozházet po celém teráriu a dle potřeby si šupináč smlsne na vápníkovém bonbonku.

V zájmovém chovu se žádný šupináč neobejde bez záření UVB, které nahrazuje sluneční záření, a jen skrze něj je zvíře schopné si vyrobit dostatek vitamínu D (stejně jako my lidé). I když zářivka bývá jednou z dražších položek na pořizovacím seznamu, rozhodně se vyplatí. Nestačí UVB jen nějakým způsobem nainstalovat do terária nebo nad (UVB neprochází sklem), protože zvíře by se k němu mělo dostat. Postačí 50 cm rozdíl mezi zářivkou a dnem, kde se pohybuje chovanec, a jako by žádné UVB v nádrži nebylo. Životnost UVB zářivky není neomezená, ale jak zářivka stárne, ztrácí na své intenzitě, a pravidelně po 1 roce se vyměňuje za novou.

Rachitidu v chovu želv může vyvolat i nevhodný substrát, který nedokáže udržet vhodnou vlhkost tak nezbytnou pro správný vývoj želvích miminek. Zásadně by chovatel neměl experimentovat, ale dát na osvědčené substráty. Rozhodně nevhodnými substráty jsou kočkolity, granuláty nebo kukuřičná drť. Také se želví příbytek vybavuje různými druhy substrátů, od písku po čistou chemicky neupravovanou rašelinu, aby si želva mohla vybrat, kde zrovna chce být. Jakmile zhasne výhřevná žárovka, zpravidla vyhledává vlhký kout s rašelinou, do které se zavrtá.

Autor: Monika Balcárková