Legendy o agamách

V současnosti se mnoho lidí pouští do tajů teraristického světa a jako své první zvíře si domů přivedou agamu vousatou. Svým vzezřením připomíná draka a vzhledem k nenáročnosti chovu se řadí na přední příčky v oblíbenosti. Jenže nebylo tomu tak vždycky a napříč kulturami mají lidé různý pohled nejen na agamy, ale ještěry obecně.

 

Evropa
Kdo by neznal naše pohádky o statečných rytířích, kteří na svých bujných ořích jedou vstříc drakovi, aby zachránili království či spanilou princeznu. A v žádné evropské pohádce drak nevystupuje jako kladná postava, nýbrž jako symbol zla a chaosu. Velmi podobně byli vnímání i ještěři, kteří mohli za veškeré neštěstí, neplodnost a dokonce i smrt, když na ně člověk natrefil.

 

 

Asie
Zatímco Evropa zápasila se svými draky a ještěry, Asie k nim měla a má naprosto odlišný vztah. Tady se žádné boje se šupináči, kteří plivou oheň, nevedly, neboť drak v asijské mytologii představuje dobro, laskavost, ochranu před zlými druhy a je chápan jako symbol života a moci. Jeho uctívání mělo přinášet rolníkům déšť v obdobích sucha a jednotlivé dynastie císařů věřili, že jsou potomci nebeského draka.

 

Afrika
Nádherně zbarvená agama modrá (Acanthocercus atricollis) si díky svému oranžově lemovanému okraji tlamky vysloužila pověst jedovatého ještěra. Může za to právě ono zbarvení, a ačkoliv není vůbec jedovatá, místní domorodci tomu zarytě věří.
V jižní Africe zase koluje legenda, že druh Agama hispida šplhá na stromy, odkud pozoruje panorama kvůli dešti. Taktéž je považována za jedovatou lokálními domorodci, kteří si myslí, že jed si netvoří sama, ale získává jej od jedovatých kober. Mnohokrát ji totiž viděli s hlavou v tlamě kobry, tudíž se domnívali, že kobrám jed vysává. Ve skutečnosti však agama posloužila kobrám jako potrava.

 

 

Austrálie
A jak je to s agamami v jejich domovině? Taktéž je považují za draky a portrét agamy límcové (Chlamydosaurus kingi) se razí na dvoucentové mince. Navíc jsou přítomné i v australské mytologii, kdy lidé z pouště ve středu kontinentu hovoří o Době Snů velkého Ducha Tjukirity. Tehdy byla země ještě plochá deska s rozsáhlou nevýraznou plání bez hor a řek. Postupem času se ze země vynořovaly mytické bytosti, které zde žily a chovaly se jako lidé, ačkoliv měly podobu mnoha zvířat, hmyzu, hadů, ještěrů, klokanů i termitů. Když Doba Snů skončila, i ony mytické bytosti opustily své živoucí schránky, v nichž zanechaly kousek sebe samých. Tak se vytvořily rostliny, zvířata a další přírodní útvary, které nesou jejich stopy. Domorodci jim říkají Kuranity a jsou pro ně posvátnými místy, proto je musí chránit, aby zvířata, rostliny a lidé zde mohli žít.

 

Autor: Monika Balcárková