Nejjedovatější hadi světa

Někteří útočí z korun stromů, jiní ze země a další z vodní hlubiny, přesto těžko by se sestavoval žebříček těch nejjedovatějších hadích jedinců, protože se liší nejen druhem jedu, jeho množstvím, ale i počtem lidských obětí. I když patří k obávaným tvorům a mnohým lidem nahánějí strach, běžně na člověka neútočí a spíše se mu snaží vyhýbat. Když přece jen dojde k útoku na lidskou osobu, je to z důvodu vyrušení nebo při pocitu ohrožení, ale vždy po férovém varování.

Mamba černá

Kdo by neznal jméno největšího a nejobávanějšího hada vyskytujícího se v polopouštích, travnatých a křovinatých oblastech a stromových savanách Afriky? Jméno získala nikoliv podle barvy šupin, ty bývají bronzově šedé, ale podle černého vnitřku tlamky. Zpravidla dorůstá velikosti 2,5 metru, výjimečně může dosáhnout délky 4,5 metru. Největší zajímavosti tohoto hada je schopnost zvednout polovinu svého těla, a tak vyskočit do větví stromů, odkud číhá na svou kořist. Obratná a rychlá bývá i na zemi, kde dokáže vyvinout rychlost 5 m/s, a běžně před nebezpečím prchá. Cítí-li se ohrožená, zvedne část svého těla, z tlamy jí vychází syčivé zvuky a vzápětí do kořisti uštknutím vpravuje paralyzující jed. I mláďata jsou vybavená funkčními jedovými žlázami s množstvím jedu, které by zabilo dospělého člověka.

Kobra královská

Oprávněná královna mezi jedovatými hady obývá oblasti Asie a Indie. Královna proto, že dorůstá velikosti až 5,5 metru a je tak největším jedovatým hadem na světě. Vzhledem k její velikosti dochází k ojedinělým případům, kdy uštkne člověka. Stává se tehdy, když kobra královská vyhledává potravu (ještěrky, ptáci, hlodavci) poblíž lidských obydlí. Nejraději si však smlsne na jiných hadech, díky čemuž si vysloužila jméno „požírač hadů“ (ophiophangus). Před útokem vztyčí své tělo až do výšky očí dospělého člověka a cení zuby jako pes. Ačkoliv její jed není moc účinný, do kořisti pumpuje nadměrné množství.

Kobra černokrká

Vejcorodý zástupce jedovatých hadů se proslavil zejména pliváním jedu do dálky až 2,5 metru, čímž svou kořist dokonale oslepí. Vyskytuje se v subsaharské oblasti Afriky, kde obývá skalnaté oblasti, po nichž perfektně šplhá. Před plivnutím jedu roztáhne krk a nechá vyniknout jeho kresbu. Dorůstá velikosti do 3 metrů a její kousnutí bývá smrtelné. Jed působí na nervy a svaly a kořist umírá na udušení.

Pakobra východní

Tento nejvražednější had obývá australský kontinent, v současné době se vyskytuje i v Nové Guinei, kde byl uměle zavlečen. K jeho přednostem patří velmi pružná hlava, takže žádná škvíra není dostatečně malá, aby se ní tento rychlý útočník neprotáhl. Patří k denním lovcům a i pro něj je typické útočné esovité postavení, díky čemuž dokáže zvednout 1/3 svého tělo. Jed způsobuje vnitřní krvácení, paralyzuje plíce, srdce a ledviny.

Bojga africká

Fascinující bojga spadá k dalším zástupcům jedovatých hadů Afriky. Stejně jako mamba černá, i ona se ukrývá v korunách stromů a má k tomu obzvláště dobré maskování. Samice jsou hnědé, takže snadno splynou se suchou větví, a samci se pyšní živým zeleným zbarvením. Pozoruhodností tohoto hada je, že má oči blízko sebe a vidí trojrozměrně. Jeho jed způsobuje rozklad cévní tkáně a kořist umírá na vnitřní krvácení. Ani tenhle had neútočí na člověka, dokonce často bývá chován v zajetí.

Taipan menší

Přes 1,5 m velký had je nejjedovatějším zástupcem v Austrálii, kdy postačí jed o velikosti špendlíkové hlavičky, aby zabil 1000 myší. Kdyby došlo k uštknutí dospělého člověka, smrt by se dostavila do 45 vteřin, ale zatím k takovému útoku nedošlo. Žije v málo osídlených oblastech Austrálie, schovaný ve skulinách a norách hlodavců. Jeho jed napadá nervový systém a kořist umírá v křečích.

Bungar modravý

Nejnebezpečnější a velmi zákeřný indický had si hledá potravu hlavně v noci a je schopen pozřít i hada vlastního druhu. Přes den se pohybuje v hustém porostu nebo se schovává v opuštěné noře. Po západu slunce se vydává na lov a nezřídka zavítá do lidského obydlí. I když jeho kousnutí je bezbolestné, neurotoxický jed vyřadí dýchací systém během pár hodin.

Chřestýš diamantový

Nejjedovatějším zástupcem amerických hadů je bezesporu chřestýš diamantový, někdy se mu říká ještě kostkovaný. Sídlí nejen v Severní Americe, ale byl objevený už i na jihovýchodě. Charakteristickým znakem pro tohoto hade je chřestítko, které se skládá z odumřelé tkáně. Jak se had svléká, vzniká další chřestící článek. Zvuk chřestítka má stejný počet decibelů jako budík a je slyšitelný do vzdálenosti 145 metrů. Had dorůstá velikosti až 2,5 metrů a umí vyvinout rychlost 12 km/h.

Vodnář dvoubarevný

Svým tělem připomíná úhoře, ale zdání klame a hned na první pohled. Žije na otevřeném moři, kde loví ryby. Pro člověka by mohl být nebezpečný a jeho uštknutí smrtelné. Často se nechává unášet na vodní hladině mezi Afrikou a Amerikou, přesto se umí potopit do hloubky 40 metrů a pod hladinou se pohybovat až 90 minut.

Vlnožil užovkový

Podobně je na tom i vlnožil užovkový, který se také převážně pohybuje v mořských vodách od Asie po tichomořské ostrovy. I pro něj, jako u vodnáře, je charakteristický zploštělý ocas připomínající pádlo. Často se vyskytuje v korálových útesech, odkud číhá na své kořisti, nimiž jsou úhoři a ryby. Nespadá mezi agresivní hady, i když jeho jed je velmi toxický, při kontaktu s člověkem, nebude-li had vyprovokován, nezaútočí.

 

Autor: Monika Balcárková