Pěvci Kostariky

Ačkoli je Kostarika země rozlohou maličká, najdeme zde neuvěřitelné množství živočichů i rostlin. Tenhle tropický ráj je domovem pro více než 4 % veškerých živých organismů na Zemi. Jenom ptáků napočítáme kolem 860 druhů, cévnatých rostlin 11 000 druhů!

Samozřejmostí je střídání různých biotopů a vegetačních pásem. Ať už navštívíte nížinný prales, horský mlžný les, písčitou pláž s palmami nebo třeba bažinatý záliv s hustým porostem mangrove, všude vás bude provázet ptačí hlas. V některých případech docela hlučný a naléhavý. Cvrlikání, táhlé volání, kvíkot, sípot, kuňkání, bubnování a křik jsou v pořádku.

Nejpočetnější a určitě nejbarevnější čeledí středoamerických pěvců jsou tangarovití (Thraupidae). V současné době tato čeleď zahrnuje více než 370 druhů, ovšem přesné příbuzenské vztahy tangarovitých s jinými druhy ptáků zůstávají stále tajemstvím. Některé druhy tangar a libohlásků jsou podle odborníků spojovacím článkem mezi tangarami a kardinály, pár druhů tangar bylo již mezi kardinálovité zařazeno. Dlouhodobé výzkumy a vědecké debaty pokračují dál...

Pro pozorovatele i fotografa, pro milovníka přírody i výtvarníka je balzámem pro oko i ucho jen tak si sednout na vhodné, nejlépe předem vytipované místo. Při troše štěstí (po dlouhém plánování a studiu místních poměrů) se za chvíli začnou objevovat větší i menší ptáci hýřící barvami. I když dnes zůstaneme jen u tangar, u obou pohlaví se vystřídají snad všechny možné barvy a odstíny peří. Od svítivě žluté přes hráškově zelenou a sytě červenou, až po neonově a kovově modrou.

Pitpit modrý (Dacnis cayana)

Tento překrásný člen rozvětvené tangaří rodiny se vyskytuje od Nikaraguy přes Trinidad až po Argentinu. Má rád různé druhy lesů, ale zalétá i do zahrad. Při chytání hmyzu někdy provádí až ekvilibristické kousky. Nepohrdne ani sladkým ovocem, jak jsme si všimli. Na fotografii je samec, který je leckdy na slunci úplně tyrkysový, samička je bledě zelená s modrou hlavou.

Tangara masková (Tangara larvata)

Dalším modrým drahokamem, který patří do stejné čeledi, je tenhle velmi nápadný pěvec. Samec a samice se od sebe tentokrát příliš neliší ­ samice má jen barvu na hlavě méně výraznou, modrá na bocích je světlejší a chybí jí fialové odlesky. Tuto tangaru můžeme sledovat v lesích i na volných prostranstvích od severu Ekvádoru až po Mexiko.

Květomil modrý (Cyanerpes cyaneus)

Samec květomila nám může velmi připomínat pitpita, hlavně při zběžném pohledu, když si poksakuje někde ve větvích. Hlavním rozlišovacím znakem je dlouhý tenký zobák, který mu, jak napovídá jeho poetické české jméno, pomáhá dostat nektar z květů.

Svatební šat samečka je výrazně modrý s černými křídly i ocasem a černou škraboškou. Na první pohled nás upoutají sytě rudé nohy. Mimo dobu hnízdění samec nosí, podobně jako samice, běžný šedozelený oblek.

Květomil je společenský pták, brázdící krajinu v malých hejnech. Narozdíl od jiných druhů květomilů se spokojí se suššími lesními oblastmi.

Několik jeho zaznamenaných poddruhů nám dokazuje, jak nesmírně variabilní dokáže modrá být.

Tangara červenohnědá (Piranga bidentata)

Aby to nebylo až tak jednoduché, právě tato tangara byla s dalšími druhy přeřazena do čeledi kardinálovitých kvůli některým shodným a podobným znakům.

Na fotografii je tentokrát konečně samička. Samec je jako obvykle mnohem výraznější. Má stejné vzorování na křídlech i ocase jako samice, ale je jasně oranžový, někdy červený. Jedná se o horský druh obývající lesní porosty od Mexika po Panamu. Samička nás přišla na krátkou chvíli navštívit po dvou dnech čekání a přemlouvání, sameček byl trochu stydlivější a držel se opodál. K blízkému setkání už nedošlo, poněvadž jsme museli pokračovat v našem dobrodružném putování...

 

Autor: Kateřina Mikula