Vodních želv žije na zemi více druhů, můžeme zde zmínit želvu amboinskou, mapovou, nádhernou, pestrou, tlustokrkou, dále k nim přiřazujeme klapavku americkou, obecnou, pižmovou a výčet zakončíme dlouhokrčkou australskou. Nebudeme se zabývat rozdíly jednotlivých druhů, ale budeme se snažit odpovědět na otázku, zda potřebují mít v teráriu i souš, všeobecně.

Způsob života vodních želv

Želva vodní je již podle svého jména výborným plavcem, klapavky většinou však ne, ale pohybují se jen po dně. Vedle toho se želvy rády sluní, čímž je odpověď na základní otázku, vysvětlená. Když budeme budovat terárium pro vodní želvy, musíme zde mít i plochu, kde se bude želva slunit, tedy zde umístíme nějaký zdroj světla.

Jak připravit vodní plochu pro želvy

Želvárium pro vodní želvu by nemělo být malé, v jezírku by se měla želva pohybovat tak, aby ji to alespoň zčásti nahrazovalo život v přírodě. Výlezy z jezírka vodnín želva potřebuje pozvolné, plocha minimálně 5x3 délky krunýře, hloubka 2 délky, ale u mladých želv hloubku upravíme tak, aby se mohla želva stojící na dně nadechnout nad hladinou. U dvou a více želv v jednom želvariu musíme pro každou zhruba plochu o polovinu rozšířit. Dno by mělo být pískové, protože želvy ve vodě dno prohrabávají za účelem shánění potravy.

Souš (ostrovy) v želváriu

Vodní želva sice podle jména žije ve vodě, ale zcela to tak není, třeba to můžeme přirovnat k obojživelníkům. I když udržujeme vodu v jezírku správně teplou, rády se želvy budou ohřívat pod nějakým zdrojem světla a tepla. Nejlepší je k tomu jim upravit ostrůvek nebo zvláštní kout. Jeho podklad by měl být pevný, třeba vrstva korku na pevné podložce, musíme želvě ale umožnit snadný výstup z vody.

Další pevninu bychom měli řešit tak, že zde bude mít želva třeba nějaký kus kůry, aby se mohla pod ním skrýt a cítit se tak bezpečně.

Autor: Barbora Darebná