Koně, stejně jako jiná zvířata, své aktuální rozpoložení neumí sdělit slovy. Používají k tomu mimiku nebo postavení těla. A to jak při komunikaci s jinými koňmi, tak také v komunikaci s lidmi, kteří se kolem nich pohybují. Ve stádě tak dávají najevo svou nadřazenost, nebo naopak respekt vůdci stáda. V lidské společnosti často koňská mimika pomůže určit i zdravotní potíže.

Co vše řeknou uši?
Uši do stran představují relaxaci, odpočinek. Většinou jsou doplněny uvolněným spodním pyskem, zíváním nebo odlehčenou a pokrčenou zadní končetinou. Koně nic neruší, cítí se v bezpečí a může v klidu odpočívat.

Uši “v pozoru” jsou uši směřují vpřed, k podnětu, který vyvolal zájem. Koně něco zaujala a zbystřil svou pozornost. Kůň takto může reagovat na příchod nového koně, cyklistu na cestě, apod. Ale také na neznámý předmět, který se objevil v jeho blízkosti. V takovém případě může být projev doprovázen rozšířenými nozdrami a frkáním.

Uši přilepené k hlavě jsou varovným signálem. Pokud má navíc kůň oko otočené tak, že je vidět bělmo, nebo dokonce vyceněné zuby, znamená to, že se od něj máte držet dál. Jinak by mohlo dojít k útoku v podobě kousnutí, chňapnutí či kopnutí. Tyto projevy se většinou objevují ve stádě, kdy si koně určují svá postavení.

Ty se mi líbíš... ale ty mě ne!
Koně si umí vybrat, jaký člen stáda bude jejich parťákem a koho naopak odeženou na kraj společnosti. Dnes však často stáda formujeme uměle, proto je vždy po začlenění nového koně do jiné skupiny koní potřeba sledovat, zda se některé ze zvířat neprojevuje příliš agresivně vůči novému jedinci.

Koně se nejprve seznámují očicháním se. JIž zde se mohou projevovat první známky sympatie nebo naopak antipatie. Koně, kteří si ve stádě vyhojují, můžete často vidět u vzájemné péče o srst - koně si protisměrně pomocí řezáků lehce hryžou srst, nejčastěji se jedná o oblast kohoutku. Takto si projevují přátelství a sympatie. Tyto projevy může mít kůň i vůči svému člověku.

Ale je zde i opačná varianta, kdy si koně můžou být vyloženě nesympatičtí. Odhánějí se, štípou, koušou, nebo po sobě kopou. Ačkoliv se jedná o přirozený projev, měli bychom brát na zřetel i bezpečí účástníků šarvátek.

Další drobné projevy
Ačkoliv kůň neumí mluvit, umí řehtat. Řehtáním se koně zdraví mezi sebou, vítají příchozího oblíbeného jedince, ale také svého člověka. Kobyla řehtáním přivolává své hříbě, hřebec na svou osobu upozorňuje klisny.

Flémování představuje nasávání pachů, při němž koně vysoko zdvihnou hlavu, ohrnou horní pysk a větří pach pomocí tzv. Jacobsonova orgánu (sliznice s chuťovými žlázami v tenké spojce mezi dutinou nosní a ústní). Flémování je typické pro hřebce, kteří zkoumají pachy říjících klisen, ale čas od času jej lze pozorovat i u ostatních koní.

Šlehání ocasem může znamenat určité podráždění, nervozitu (často bývá doplněno hrábáním přední nohy), ale také může poukazovat na trávicí problémy (spolu s dalšími příznaky). Pokud však uvidíte v létě na pastvině koně, který šlehá ocasem, nemusíte se obávat, že by byl extrémně nervózní. Pouze se snaží zbavit much.

Nejen koňská, ale zvířecí komunikace obecně, je i beze slov často přímější než ta mezilidská. Pokud však chcete zvířatům porozumět, je třeba se odprostit od lidského smýšlení a sledovat, co nám vlastně zvíře pravdu chce sdělit.

Autor: Markéta Jehňatová