Seriál o krmení - 1. díl | Základy anatomie trávicího systému psa

Psí spolustolovníci

Všichni z nás, co mají doma pejska, jistě vědí přesně, o čem je řeč, když se řekne "dělat psí oči". Ty nanejvýš ztrápené a smutné pohledy, kterými na nás upřeně hledí, zatímco si dopřáváme něco dobrého k jídlu, jsou nesnesitelné a není divu, že velkou většinu lidí s alespoň malým kouskem citu v těle dokáží udolat a nějaký ten kousek z talíře získat. Většinou jim nezáleží na tom, jestli si zrovna dáváme šťavnatý steak, čokoládový dort nebo ovocný salát a zhltnou vše, co jim jejich milující páníček věnuje.

Není střevo jako střevo

Trávicí systém psů však není stavěný stejně jako ten náš, a proto bychom si na tyto neuvážené "odměny" měli dát velký pozor. Nevhodné složení potravy je příčinou mnoha zdravotních problémů. A nejsou to jen zdravotní problémy, co nás může posléze dost potrápit, ale také nežádoucí poruchy chování, které se velmi těžko odnaučují. U štěňátka nám může žadonění připadat roztomilé a neškodné, avšak obzvláště u větších plemen s postupujícím růstem psa jeho dotěrné chování může nabírat na intenzitě a stát se nepříjemným zlozvykem.

Abychom tedy pochopili, kde může nastat problém, nejdříve by bylo dobré se seznámit s tím, jak vlastně trávicí systém psa vypadá a jaké jsou anatomické odlišnosti od toho lidského.

Kde to všechno začíná?

Nikoho jistě nepřekvapí, že trávicí trakt začíná dutinou ústní, v psím případě ji známe spíše pod názvem tlama ☺. My jsme zvyklí si potravu poměrně pečlivě rozžvýkat, psi mají dutinu ústní naopak přizpůsobenou k hltavému příjmu větších kusů potravy, kterou si pouze "natrhají" ostrými zuby a polykají bez většího rozžvýkání. Dalším rozdílem je, že pes nedokáže jako my pohybovat čelistí ze strany na stranu, ale pouze nahoru a dolů. Stejně jako lidé pak mají mléčný a trvalý chrup, proto nemusíme panikařit, když u štěněte nalezneme vypadlý zub. Doba výměny chrupu se liší dle velikosti plemene, může začít kolem 2. měsíce a většinou začíná dříve u větších plemen. Psí zuby jsou o mnoho ostřejší a dokáží si bez problému poradit i s kostmi. Ne nadarmo se špičákům v latinské terminologii říká "psí zuby".
Co se týče slin, lidské obsahují řadu enzymů potřebných k trávení potravy, které tedy začíná již v ústech. Oproti tomu u psa mají kromě zvlhčovací funkce především významnou funkci antibakteriální a trávení zde neprobíhá. Možná jste se někdy pozastavili nad tím, že pejsek dokáže sežrat zkažené odpadky z koše nebo si pochutnává na značně rozložené mrtvolce ptáka a nemá žádné zdravotní problémy. Je to z velké části zásluhou právě složení slin, které dokáží většinu nebezpečných mikroorganismů již v tlamě usmrtit.

Transport do žaludku

Na dutinu ústní navazuje jícen, který se od toho našeho příliš neliší a končí vstupem do žaludku, tzv. česlem. Žaludek je bohatší na enzymy a kyselinu chlorovodíkovou, což umožňuje zpracování velkých kusů krmiva a poradí si i s kostmi. Potrava zde také zůstává delší dobu, proto psům nečiní potíže žrát pouze 1x denně, aniž by trpěli hladem. Není tedy na místě litování pejska, když od jeho posledního krmení my už máme za sebou 3 další jídla.

Pes vegetarián?

Ze žaludku zpracovaná potrava pokračuje do tenkého a tlustého střeva. Zde je asi nejdůležitější rozdíl, který spočívá v délce střev. Ta naše jsou o mnoho delší, přizpůsobená jídelníčku "všežravce", schopná bez problému trávit i rostlinné bílkoviny, jejichž zpracování trvá značně delší dobu, než je tomu u bílkovin živočišných. Psí střeva jsou však "typu masožravec", doba průchodu potravy je velmi krátká, proto trávení rostlinných složek je omezené a pokud je jich v krmné dávce příliš, může být příčinou trávicích problémů. Je však pravdou, že s již poměrně dlouho trvajícím soužitím psa a člověka a naší intenzivní snahou "polidštit" psy se postupně i ze nich stávají spíše všežravci a jistý podíl rostlinné potravy v jídelníčku psa je v pořádku. Toto však příliš neplatí pro kočky, které si stále udržují své původní poslání masožravců a "vegetariánská" strava je pro ně absolutně nevhodná. Někteří psi si tedy rádi pochutnají na kousku ovoce nebo zeleniny, kočky nikoli. V dalších ohledech je však trávicí trakt kočky velmi podobný tomu psímu.

A jsme u konce…

Strastiplné putování potravy trávicím traktem psa pak končí řitním otvorem, v jehož blízkosti se nachází další struktura, kterou u člověka nenajdeme, a tou jsou tzv. paranální váčky (známé spíše jako anální žlázky). Jejich funkce měla dříve souvislost se značkováním teritoria, kdy společně s trusem byl vymáčknut inzenzivně páchnoucí sekret, dnes tato fuknce přestává mít význam. Někdy se však můžeme setkat s problémy, které nastávají po nedostatečném vyprazdňování váčků, jejich ucpání, dojít může až zánětlivým změnám a vzniku bolestivých stavů. Na tyto problémy nás upozorní nepříjemný zápach trusu, pejsek se často otáčí směrem k ocasu, olizuje se a především "sáňkuje" zadkem po zemi.

A jak to všechno funguje?

Anatomických rozdílů mezi námi a našimi mazlíčky tedy na první pohled není moc. Avšak jsou poměrně významné a především vlastní proces trávení značně ovlivňují, proto si o tom více povíme v příštím článku o fyziologii trávení psa a kočky.