Ačkoliv má jezdectví řadu odvětví, mezi nejpopulárnější patří parkurové skákání. A to jak mezi jezdci, tak také mezi diváky.

Kolmý skok

Kde se vzal parkur?
Prvopočátky parkurového skákání se objevily ve Francii kolem 18. století. V té době se však jednalo více o jízdu terénem s překonáváním přírodních skoků. To ovšem nebylo divácky zajímavé, protože pohyb jezdců po trase nebylo možné sledovat. To si uvědomovali i Francouzi a skoky se tak přenesly do uzavřených arén, kde se mohlo najednou sejít větší množství diváků a jezdce sledovat po celou dobu jízdy na parkuru.

Za Francií samozřejmě nemohla zůstat pozadu ani Velká Británie. Poté, co došlo k dělení půdy a všude začaly vyrůstat ploty a zdi, potřebovali jezdci koně, kteří budou schopni tyto terénní překážky překonat. Oficiálním sportem se pak parkur stal na začátku 19. století.

Jak začít skákat?
Vždy je dobré, pokud máte na začátku k dispozici zkušeného koně, který bude vaším učitelem a odpustí vám různé chyby, kterých se zkrátka nevyvarujete. Pokud tuto možnost nemáte, nezoufejte. Možná vaše cesta bude trvat o něco déle, ale cíle dosáhnete také. Samozřejmě nesmí chybět ani trenér, který vás bude od začátku instruovat a pomůže vám stát se dobrým skokovým jezdcem.

Oxer

Typy překážek
Na parkuru nejčastěji narazíte na tzv. “kolmáky” (výškové překážky) a oxery (výškovo - šířkové překážky). Ve vyšších soutěžích se může objevit také vodní příkop (šířková překážka, která není doplněná žádnou překážkou před, nad nebo za vodní hladinou). Vodní příkop musí mít minimální šířku 200 cm a musí být zapuštěný do země. Kromě jednotlivých skoků se v parkuru vyskytují i kombinované překážky - tj. dvojskok, trojskok, které jsou mezi sebou vzdáleny od 7 m do 12 m.

Vodní příkop

Penalizace
Hodnocení parkurových soutěží je, narozdíl od drezurních soutěží, naprosto jasné. Za chybu se považuje: poboření překážky a dotknutí se podkovou nebo nohou vodní hladiny nebo lišty ohraničující vodní příkop, neposlušnost (zastavení před překážkou, odepření pohybu vpřed, kruh provedený v jakémkoli místě parkuru), vybočení z trasy parkuru, pád jezdce, koně nebo obou, nedovolená pomoc (jakákoliv fyzická pomoc jiné osoby od projetí startem do cílové linie), překročení stanoveného nebo přípustného času.

Trojskok

Stupně parkurových soutěží
Jednotlivé stupně se na parkuru značí písmeny Z - T. Toto označení určuje výšku překážek každého parkuru: ZZ 80 cm, ZM 90 cm, Z 100 cm, ZL 110 cm, L* 115 cm, L** 120 cm, S* 125 cm, S** 130 cm, ST* 135 cm, ST** 140 cm, T* 145 cm, T** 150 cm.

Jaké soutěže na vás čekají?
Na českých kolbištích můžete nejčastěji narazit např. na soutěže se stupňovanou obtížností (tj. soutěže se šesti, osmi nebo deseti překážkami, jejichž obtížnost se postupně zvyšuje, přičemž zvýšení obtížnosti se nedosahuje pouze výškou a šířkou překážek, ale také vyšší náročností trasy parkuru), dvoukolové soutěže (do druhého kola postupuje určitý počet startujících) nebo dvoufázové skákání (soutěž složená ze dvou fází, které soutěžící absolvuje bez přerušení, cílová čára první fáze je totožná se startovní čarou druhé fáze. Soutěžící, kteří obdrželi v první fázi trestné body, zastavuje zazvonění po překonání poslední překážky, zatímco soutěžící, kteří v první fázi nechybovali, pokračují v parkuru, který končí při projetí cílové čáry druhé fáze.).

Plánek parkuru (šipka ukazuje směr v jakém se skoky skáčou)

Jezdecký sport se, stejně jako jiné disciplíny, řídí pravidly. V České republice nad jejich dodržováním bdí Česká jezdecká federace. Pro pořadatele soutěží i jejich účastníky vydává kompletní skoková pravidla, včetně pravidelných aktualizací. A i zde platí, že neznalost neomlouvá. Než tedy vyrazíte na kolbiště, je dobré se s těmito pravidly podrobněji seznámit.

Autor: Markéta Jehňatová