Aby sme Vám spríjemnili nákup, používa spoločnosť Top Zoo, s.r.o. cookies. Ak budete naďalej využívať naše služby na týchto stránkach, predpokladáme, že súhlasíte s používaním cookies. $SOUHLASIM
Energický a silný pes, pro kterého je dostatek pohybu nezbytný, proto se hodí spíše pro lidi se zahradou, nebo do aktivní rodiny, která mu poskytne dostatek vyžití. Velmi dobře se snáší s ostatními psy.
Základní informace
PES | FENA | |
VÁHA (KG) | 27 - 34 | 25 - 32 |
VÝŠKA (CM) | 56 - 63 | 53 - 61 |
CELKOVÝ DOJEM |
energický pes, který pro svůj život |
energický pes, který pro svůj život |
POVAHA |
tolerantní, krotký, přátelský, |
tolerantní, krotká, přátelská, |
SRST |
krátká a hustá, odolná proti |
krátká a hustá, odolná proti |
PRŮMĚRNÝ VĚK | 10 - 12 let | 10 - 12 let |
NÁROČNOST NA VÝCHOVU | náročný | náročná |
NÁROČNOST NA POHYB | náročný | náročná |
FCI | honiči a barváři | honiči a barváři |
Povaha plemene
Tito psi žili po staletí ve smečkách, proto se výborně snáší s ostatními psy a často dokonce přilnou k jinému psu více než k člověku. Projevují se vlídnou a neagresivní povahou, při výcviku však vyžadují trpělivost a důslednost. Často u nich totiž může převážit lovecký pud a touha po pronásledování kořisti, což je pak silnější než vůle poslechnout příkaz svého pána.
Psi tohoto plemene vyžadují prostor a čas k vybití energie. Taková zvýšená potřeba dostatku pohybu z nich dělá psy, kteří nejsou příliš vhodní pro chov ve městě.
Původ
První zmínky o prapředcích tohoto plemene pochází již z období kolonizace Británie Kelty, kteří nebyli jen válečníky, ale také dobrými zemědělci a výbornými chovateli domácích zvířat, zvláště psů, které používali při své oblíbené kratochvíli, lovu. V té době byli lovečtí psi Británie popisováni jako křivonozí, chundelatí, hrubosrstí psi se schopností stopovat a štvát zvěř. V té době tedy jejich vzhled ještě příliš nepřipomínal dnešního foxhounda.
V 11. století dobyli britské ostrovy Normané vedení králem Vilémem I. Dobyvatelem a pod jejich vlivem se na britské ostrovy dostala také móda parforsních lovů ve francouzském stylu. V té době došlo též k rozdělení honících psů na „Canes cervericiis“ – jelení psy, „Canes heretioris“ – zaječí psi a na „Brachettis vulperetiis“ – liščí psy, a právě z nich vzešel foxhound, ačkoliv samotné označení plemene se poprvé objevuje až o více jak 100 let později, v roce 1213.
Kácení velkých a souvislých lesů však začalo omezovat pořádání parforsních honů. S rychlejšími koňmi a stále rychlejšími psy se staly novou hlavní zábavou šlechty štvanice na zajíce a lišky.
Nezáleželo přitom na ulovení zvěře, jak tomu bylo dříve, nýbrž na dovednosti jezdců při překonávání plotů a plůtků, křovin a zídek. S postupem času ustoupil lov zajíců do pozadí, protože zajíc se snaží uprchnout kličkováním a během v protisměru, zatímco liška prchá rovně a stala se tak pro tento způsob lovu atraktivnější.
V roce 1650 byl Anglický foxhound dovezen do Severní Ameriky, kde se stal základem pro vyšlechtění Amerického foxhounda.
Plemenná kniha byla publikovaná anglickou společností osob odpovědných za smečky foxhoundů a jejich záležitosti již před rokem 1800 (Masters of Foxhounds Association of England). FCI uznala toto plemeno v roce 1964. Ve Velké Británii nyní existuje přes 250 smeček foxhoundů.
Standardy a charakteristické rysy
Foxhound je poměrně mohutný pes se vznešeným držením těla, který navzdory své robustní stavbě těla nepůsobí těžkopádně. Končetiny jsou dlouhé, rovné a silné, zakončené charakteristickými kulatými kočičími tlapkami. Ocas má šavlovitý tvar.
Hlava je zaoblená a prodloužená s rovným a širokým čumákem. Oči jsou velké a hnědé s hrdým, ale příjemným výrazem, který dotvářejí k lícím přiléhající dlouhé, široké uši. Srst je krátká a přiléhavá s černými, hnědými a bílými skvrnami. Může se však také stát, že nejsou zastoupeny všechny tři barvy.
Využití plemene
Foxhound byl původně využíván k honu na lišku. V dnešní době má však pro toto využití méně příležitostí, proto bývá častěji vyhledáván jako společník a aktivní kamarád.