I když se chovatel snaží sebevíc, časem se v chovu projeví nějaké úskalí, které se musí řešit okamžitě. S některými komplikacemi si chovatel poradí sám, s jinými vážnějšími se už musí obrátit na specializovaného veterináře. Níže se dočtete, jaké zdravotní potíže se v chovu žab vyskytují nejčastěji.

Drobná poranění
Spatří­li chovatel na svých žabích zástupcích malá poranění kůže, nebo začínající zanícení, žabku lze vyléčit každodenními koupelemi s velmi naředěným roztokem Betadina. Postačí kapka do vodní lázně a obojživelníka nechat vyrochnit. Striktně se musí dodržovat dávkování, aby nedošlo k totální devastaci žabího organismu. Ve specializovaných obchodech se také dají sehnat preparáty určené k léčbě akvarijních rybiček. Jestliže po léčebných koupelích nedochází k uzdravení, chovatel by se měl obrátit na veterináře. Rozředěné dezinfekční roztoky se používají i případě výskytu kožních plísní a lokálně ohraničených ran.

Sirkové nohy
Na samotném konci vývoje pulce, těsně před přeměnou v žábu, se může vyskytnout onemocnění zvané „sirkové nohy“. Jde o zesláblé přední končetiny, které později neunesou tělo žáby. Prvotní projevy sirkových nohou je vidět v napnutí kůže na předních končetinách, vzápětí se nohy mohou různě deformovat: kroutí se, působí vykloubeným dojmem, špatně nebo vůbec se neohýbají. Důvodů, které způsobují onemocnění, je mnoho. Část chovatelů se přiklání k názoru, že nemoc vyvolává předkládání nekvalitní potravy a nedostatek vitamínů. Jindy onemocnění způsobí špatný genetický základ, ale i nevhodná chemie vody – vysoká koncentrace dusitanů anebo nestrávené zbytky potravy v krabičkách pulců, které zapříčiní kazivost vody.

Chemické prostředky
Většina žabích zástupců má velmi jemnou pokožku, která je citlivá na chemické podněty. Proto by se veškeré žáby měly chovat pouze v místnosti k tomu určené, aby nedošlo k uvolňování výparů do ovzduší. Klasickým příkladem jsou spreje proti hmyzu, laky na vlasy, zapálené vonné tyčinky nebo chemické odpuzovače much a komárů.

Chytridiomykóza
Nejzákeřnější onemocnění obojživelníků na celém světe, které způsobuje decimaci jejich populací i v oblastech, kde člověk nezasáhl. Původcem nemoci je houba Batrachochytrium dendrobatidis, jejíž vinou vyhynulo asi 34 druhů žab. Šíří se blízkým kontaktem jedinců, zejména v období páření. Jako prevence slouží uložení nově zakoupeného jedince do karanténní nádoby na min. 4 týdny do jiné místnosti, než jsou ostatní chovanci, jen tak se zabrání, že se nebezpečná nemoc nebude šířit dál. Po kontaktu se žábou se důkladně umývají ruce a veškeré pomůcky, které nejsou jednorázové, se dezinfikují.

Autor: Monika Balcárková