Škrkavka kočičí (Toxocara cati) je rovněž celosvětově rozšířený zvířecí parazit. Dospělé škrkavky můžeme vidět v trusu koček nebo ve zvratcích jako bělavé červíky vypadající jako špagety. Vajíčka odcházejí v trusu a jsou viditelná pouze mikroskopem. Způsob života a chování kočky je jiné než u psa. Kočky pečlivě zahrabávají svůj trus a proto je nákaza dalších koček touto cestou méně pravděpodobná.

Škrkavka kočičí je věrná svému názvu a napadá pouze kočku domácí a ostatní kočkovité šelmy. Je to hlístice bělavé nebo nažloutlé barvy a samičky dosahují délky až 10 cm, samečci jsou jak je u červů obvyklé kratší (6 – 7 cm).

Způsoby infekce a putování (migrace) v hostitelském organismu jsou obdobné jako u škrkavky psí u psů. Období od nakažení kočky až do vylučování prvních vajíček (tzv. prepatentní perioda, tedy doba, za kterou červ dospěje) trvá 8 týdnů. Stejně jako u psa se u kočky vyskytuje infekce nespecifických (paratenických) hostitelů (jsou to jiná zvířata – třeba hlodavci, švábi apod.) – infekce proběhne po pozření jejich těl.

Odlišnosti od biologie škrkavky psí u psů:

- nedochází k infekci kotěcích plodů přes placentu, ale somatické larvy si počkají až na kojení koťat a teprve potom jsou vylučovány s mlékem, takže výsledný efekt je prakticky stejný – masivní infekce koťat

- u koťat je sice infekce větší a její projevy dramatičtější, ale i dospělé kočky často mají škrkavky ve střevech a mohou mít i výrazné klinické příznaky infekce (na rozdíl od dospělých a starších psů)

Příznaky onemocnění - výraznější jsou obvykle u koťat

Špatný výživný stav – vyhublost, matná a zježená srst, chronický kašel, zánět průdušek a plic (bronchopneumonie), střídavé průjmy, střevní plynatost, bouřlivá střevní peristaltika – škrundavé zvuky, bolesti bříška, příznaky dehydratace kůže, vpadnutí očních bulbů a jejich překrytí třetím víčkem, s příznaky hubnutí, apatie, výhřezu třetího víčka . . . se můžeme setkat i u dospělých koček s touto závažnou parazitární nemocí!

Léčba a prevence

Diagnostika a léčba koček je založena na stejných principech jako u psů, ale velmi důležité je si zde uvědomit, že kočka není malý pes !!! a mnohé preparáty používané k odčervení psů jsou pro kočku TOXICKÉ a také dávkování se může lišit (lépe je vždy kontaktovat veterinárního lékaře). První odčervení koťat provedeme ve věku 3 týdny a poté pravidelně až do 3 – 4 měsíců, a následuje odčervení jednou za půl roku. Chováme-li kočky pouze doma, je další riziko infekce minimální – stačí kontrola stolice zvířat 1 – 2x ročně u veterinárního lékaře. Kočky pohybující se venku, které loví a jsou v kontaktu s jinými zvířaty je doporučováno odčervovat v mládí jednou za měsíc až dva, a poté 4x ročně.

Literatura:

Klinická parazitologie psa a kočky. Vlasta Svobodová, Miroslav Svoboda, Eva Vernerová, v Brně 2013, CENTA, spol. s.r.o. Brno, vydání druhé. ISBN: 978-80- 905468-1- 3

Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.