Škrkavka psí (Toxocara canis) byla objevena a popsána již v roce 1782, protože lidé po vynálezu mikroskopu (1676) začali intenzívně zkoumat to, co v přírodě dříve vidět nemohli. Škrkavka psí má válcovité tělo bílé nebo světlehnědé barvy, sameček dorůstá 8 – 10 cm, větší samička může mít 10 – 20 cm.

Na fotce vidíme párek škrkavek – větší samice, menší samec.
Foto: Z. Čermáková, B. Voxová

Konečnými = specifickými hostiteli škrkavky psí jsou pes domácí a psovité šelmy (šakal, fenek, lišky, psík mývalovitý…). V jejich organismu proběhne po polknutí vajíčka nebo masa se zapouzdřenou larvou (od nespecifického hostitele) úplný vývojový cyklus: vajíčko – v tenkém střevě se uvolní larvička viditelná pouze mikroskopem – vstoupí do jaterní žíly (aktivně se protáhne přes stěnu) – migruje do jater a dále do plic. Odtud jsou při kašli larvičky vykašlávány a polykány. Po této složité cestě organismem hostitele se larvičky dostávají opět do střeva, kde se vyvinou v dospělé škrkavky. Některé larvičky mohou zůstat ve spící formě v cystách ve tkáních a počkat si třeba na březost feny, aby mohly infikovat nová mláďata.

Nespecifický (paratenický) hostitel – vajíčka polknutá malými savci, ptáky, ale také člověkem se mohou vyvíjet do určitého stadia, potom se zapouzdřit a v podstatě usnout v těle hostitele, v němž nelze vývoj dokončit. Zůstanou-li larvy životaschopné mohou ve vývoji pokračovat - pokud je nespecifický hostitel sežrán hostitelem konečným.

Nákaza psů škrkavkou psí může probíhat několika způsoby:

1) Pes se nakazí vajíčky z vnějšího prostředí – tedy původně z výkalů jiného infikovaného psa. Vajíčka škrkavek nejsou ihned po vyprázdnění psa infekční (potřebují několik dnů zrát a teprve potom začíná vývoj larviček uvnitř), takže je nákaza přímo při setkání psů málo pravděpodobná.

2) Není-li fena správně odčervována, larvy které zůstaly živé ve tkáňových cystách v jejím těle se přibližně 40. den březosti aktivují, proberou se a pronikají do vyvíjejících se plodů v děloze. Mladé tkáně vyvíjejících se štěňat působí na vývoj larev škrkavek jako urychlovač, takže ve štěňatech ve dvou týdnech věku po narození se v takovém případě nacházejí už dospělé škrkavky !!!

3) Fena při péči o štěňata požírá jejich výkaly a s nimi se opětovně infikuje vajíčky škrkavek, takže se infekce bez léčby všech zúčastněných neustále zesiluje.

4) Fena kojící štěňata - je může nakazit také mlezivem a mateřským mlékem, protože i tudy se larvičky škrkavek dostávají z těla ven.

5) Požíráním nespecifických (paratenických) hostitelů v jejichž těle jsou larvičky zapouzdřené a živé (myšovití, drobní savci, ale i ptáci).

Příznaky onemocnění u psů

Příznaky v trávicím traktu – průjmy, nechutenství, u štěňat navíc typicky nafouklé břicho, vyrážka, anemie, matná srst, u těžších infekcí může docházet k ucpání střeva, vyvrhnutí škrkavek, které se vrací do žaludku psa, pes může mít křeče, protože škrkavky produkují toxiny.

Léčba a ochrana před škrkavkami

Vajíčka škrkavek jsou velmi odolná, přežívají v prostředí řadu měsíců a znovu mohou infikovat už odčerveného psa. Nejlepší ochranou je tedy pravidelné odčervování. Nejdříve je možné vyšetřit trus psa a poté odčervit nebo odčervovat pravidelně bez vyšetření, a velmi dobré je také používat přípravky typu spot-on, které působí proti vnějším (blechy, klíšťata) i vnitřním parazitům (škrkavka). Pokud si totiž do chovu nebo do domácnosti sdílené s pejsky vajíčka škrkavek zanesete (částečky trusu zpravidla ulpívají i na srsti), je nutné vyprat a vydezinfikovat pelechy, textilie, vydezinfikovat podlahy, ale vajíčka zůstávají venku také v hlíně, v pískovištích atd. a mnoho měsíců jsou živá.

Autor: MVDr. Zuzana Čermáková, Ph.D.